Čeština

KAFEDIK – informace v českém jazyku

Svaz maďarských studentů KAFEDIK je nezisková studentská organizace založené v roce 1969. Hlavním cílem klubu je shromažďování maďarsky mluvících studentů brněnských univerzit a pořádání programů pro ně. Aktuálně máme přes 200 členů, kteří pochází většinou ze Slovenska. Naše tradiční akce jsou: Slavnostní imatrikulace studentů prvních ročníků, Mikulášská party, Sportovní den s vařením guláše, přednášky a představení amatérů i profesionálů, filmový klub, výlety, přátelské posezení u piva.

Náš časopis s názvem Sárga Szamár (Žlutý osel) dostal název podle bývalé hospody, kde se členové klubu často setkávali v 80-tých letech. Na několika stránkách tohoto časopisu jsou články o naších aktivitách, programech pro studenty u nás i v zahraničí, a navíc jsou představeny některé hospůdky, filmy, knihy, muzea a příběhy ze studentského života.

Programy KAFEDIK-v průběhu posledních čtyřiceti let nabízeli uvolnění a dobrou zábavu, což vedlo až k celoživotním přátelstvím a láskám mezi členy. Již od začátku působení máme úzký vztah s jinými studentskými organizacemi, jako Ady Endre Diákkör v Praze nebo další na Slovensku nebo v Maďarsku.

KAFEDIK je zakládajícím členem organizace Diákhálózat (Študentská sieť), která vznikla v roce 1991.

Kdo byl Ferenc Kazinczy (1759 – 1831)?

Ferenc Kazinczy byl maďarský básník, spisovatel, překladatel a vůdčí znační Reformu maďarského jazyka koncem 18. a začátkem 19. století.

Narodil se 27. října 1759 v obci Érsemlyén (dnes: Simian, Rumunsko) v šlechtickém rodě. Studoval právo v městě Kassa (dnes: Košice, Slovensko), Eperjes (dnes: Prešov, Slovensko) a Pest (dnes: Budapešť, Maďarsko), kde získal vědomosti z francouzské a německé literatury. V roce 1874 se stal Kazinczy notářem župy Abaúj, o dva roky později se stal úřadním dozorcem škol v Kassa. Tam začal se věnovat obnovení maďarského jazyka překládáním od klasických zahraničních autorů. O několik let později spolu s Dávid Baróti Szabó a János Batsányi vydali první maďarský literární časopis: Magyar Muzeum, ale kvůli sporu s Batsányi brzo odešel z redakce. V roce 1790 se stál úspěšný vlastním časopisem s názvem Orpheus. Jeho nejdůležitější překlady jsou mistrovské díla od: Leasing, Goethe, Shakespeare, Wieland, Ossian, Moleire, Cicero a mnoho dalších.

Při zvládnutí Leopolda II, Kazinczy byl nucen vzdát se psaní v Kassa. Zapletl se do spiknutí Martinovics, Kazinczy byl zatčen v roce 1794. Na začátku, odsouzený na smrt, potom jen jako zatčený na neurčitou dobu byl ve vězení. Ve věznici byl v Brně (GER, HUN: Brünn), ve hradech Kufstein (dnes: Rakousko) a Munkács (dnes: Mukačevo, Ukrajina). I přes takovou těžkou část života pracoval, ale nedokázal ukončit svoje literární dílo. V roce 1801 byl opuštěn a krátko potom se oženil s Sophia Török. Měli spolu čtyři dětí.

Vrátil se na své sídlo v obci Széphalom (dnes: Maďarsko), vedle města Sátoraljaújhely (dnes: Maďarsko), odkud zorganizoval maďarský literární život. V roce 1828 se aktivně zapojil do konference pro založení Maďarské akademie věd. V roce 1831, v čase epidemie cholery onemocněl a zemřel 23. srpna v Széphalom.